Jídlo a zdravé stravování v soukromých MŠ

Každá mateřská škola – včetně soukromých školek by měla dětem pomáhat osvojit si zdravý životní styl. Dá se říci, že v této životní fázi je to doslova„hop nebo trop“ - návyků jednou (v dětství) získaných a zafixovaných se (v dospělosti) zbavuje jen velmi obtížně. Jde tedy o jednu z klíčových rolí a úkolů pro každou mateřskou školu, které není vždy věnována taková pozornost (rodičů i pedagogů), jakou by si bezesporu zasloužila.

 https://materska-eko-skolka.cz/_files/200000214-af7a7b0749/P6278881.JPG

Jedním z hlavních návyků souvisejících s tzv. zdravým životním stylem (a jejichž špatné formy se odstraňují obzvlášť ztuha) je právě jídlo respektive vztah k jídlu . A tady mateřská škola jako místo, kde dítě ve své nejcitlivější vývojové fázi tráví podstatnou část dne, hraje hraje opravdu velmi důležitou roliJídelníčky má v dnešní době již většina mateřských školek (jak státních, tak i soukromých) dostupné na svých webových stránkách. Klasické „státní školky“ mají většinou své vlastní kuchyně - pro soukromé mateřské školky je to ovšem v praxi nedosažitelný „luxus“. Říkáte si jaký luxus, prostě jídlo pro děti objednají a nechají přivézt...? 

 

Bohužel výhody školní kuchyně jednoznačně převažují - vedení školky má možnost kontrolovat kvalitu přípravy pokrmů, regulovat výběr nakupovaných surovin, tj. vstupní náklady a tím částečně i finální cenu jídel (což je jedním z hlavních faktorů spokojenosti rodičů se službami dané školky). Další starosti i finanční náklady znamená také přeprava jídla od dodavatele až k dětem do jídelny atd. Soukromé školky jsou obvykle podstatně menší než průměrná státní mateřská škola (ty mají běžně okolo stovky i více dětí) – vzhledem k jejich počtu dětských strávníků by se jim zkrátka provoz vlastní kuchyně nevyplatil (zařízení vlastní kuchyně = investice v řádech téměř milionů + fixní náklady v řádech statisíců ročně za platy kuchařek) je z ekonomického hlediska nemožná.

Soukromé mateřské školky proto obvykle řeší stravování dětí dovážením již hotových jídel od externích dodavatelů. Otázka, která by angažovaného rodiče měla napadnout zní: “Jaké jídlo a odkud“? Jak vypadá běžný jídelníček a kdo jej tvoří? Potenciálních dodavatelů je hodně a kvalita se liší případ od případu... V praxi toto dilema bohužel dopadá tak, že do školky je vždy jednorázově dovezeno jídlo na určité období a pak se plastové krabičky (nejčastější forma) se zmraženým jídlem rozmrazují, ohřívají a servírují dětem. Kromě přinejmenším pochybné kvality takových jídel z hlediska zásad zdravého stravování má tento model také celou řadu praktických nevýhod. Předem připravené a zmražené jídlo je pochopitelně méně kvalitní a má daleko menší hodnotu (vitamíny, minerály apod.), o chuťových kvalitách v porovnání s čerstvě připraveným jídlem ani nemluvě. V praxi nejrozšířenější způsob ohřívání jídel v mikrovlnných troubách je minimálně sporné z hlediska vlivu na zdraví. Také Vás může i nemusí zajímat množství průběžně vznikajícího plastového odpadu a jeho následná likvidace.

 

Samozřejmě existují i jiné, „lepší“ řešení – existují např. firmy, které nabízejí kvalitnízdravou“ stravu a současně využívají lokální suroviny (tím jednak podporují rozvoj místního podnikání a zároveň snižují ekologickou stopu která jinak vzniká při převážení surovin a ingrediencí). Někteří dodavatelé jdou ještě „dále“ a nabízí pokrmy připravované v „BIO“ kvalitě. Další navíc jídlo pro mateřské školky dováží v kvalitních nerezových nádobách, které neovlivní kvalitu ani chuť, v příp. menšího odběru pak v polystyrenové termokrabici, díky čemuž jídlo zůstane teplé

 

V tomto případě tedy děti ve školce dostávají jídlo naprosto čerstvé, teplé neboť připravené ještě ten den – nic se nemusí ohřívat, nevniká žádný plastový odpad. Odběrem takového jídla mateřská škola podporuje biopotraviny a české zemědělce. Jeden příklad z praxe za všechny – pražský Toulcův dvůr dodává obědy a svačiny přesně tak, jak tento článek popisuje a navíc odběr jejich produktů současně představuje také formu sociální solidarity neboť většina zaměstnanců Toulcova dvora je hendikepovaných).

 

I když oběd představuje nejdůležitější jídlo dne a také většinu nákladů na stravování, nesmíme zapomínat na svačiny (dopolední příp. i ty odpolední). Jsou pestré, obsahují správný podíl ovoce a zeleniny? Jsou vydatné, ale zároveň snadno stravitelné a „zdravé“? Nebo je praktikováno „nejsnadnější řešení“ v podobě dlouhotrvanlivých (a nezdravých) sušenek a jiných sladkostí? Ani tato rizika není radno podceňovat - každý den nebo i obden sušenka ke svačině = z dlouhodobého hlediska rozhodně nepřispívá k budování zdravých návyků Vašeho dítěte, o krátkodobých rizicích (nadváha, kazivost zubů atd.) ani nemluvě.