Školní vzdělávací program a enviromentální výchova v ekoškolkách

Texty použité v tomto článku vychází z konkrétního školního vzdělávacího programu soukromé mateřské školky EKOškolka Rozárka v Praze - Modřanech. 

Environmentální výchova

Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta je nauka o světě - o prostředí a člověku v něm. Je to tedy něco, co se dotýká každého člověka, ať už si svou zodpovědnost připouští či nikoliv. Náš vztah k prostředí odráží to, jak se pohybujeme ve světě, co nakupujeme, kde to nakupujeme, odráží naše potřeby i to, jak jsme ochotni je měnit. Prostředím pak chápeme vše, co nás obklopuje. Je to prostředí mateřské školy, bezprostřední okolí školky, město, ve kterém žijeme, rostliny, živočichové, věci, ale hlavně lidé a vztahy mezi tím vším. Pokud učíme děti o prostředí a člověku v něm, učíme je zejména prostředí vnímat, poznávat a v pozitivním smyslu ovlivňovat. V EKOškolce jsou principy vzdělávání v souladu s udržitelným rozvojem.

Školní vzdělávací program EKOškolky

ŠVP v ekoškolce je ucelený koncept s jasnou filozofií a cílem. Vychází z environmentální oblasti vzdělávání dané RVP PV (Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávaní – závazný dokument platný v ČR).

Pobyt dětí v přírodě za každého počasí

Školní vzdělávací program v ekoškolce by měl dětem umožnit každodenní pobyt ve volné přírodě nebo v přírodně upravené zahradě, a to za každého počasí. Tento aspekt je velmi důležitý, protože díky němu děti získávají právě onu vnímavost a citlivost k přírodě, která pak nadále (zejména v dospělosti) ovlivňuje lidské chování ve vztahu k prostředí. Od vztahu k živé a neživé přírodě se totiž odvíjí vztah k prostředí jako takovému. Pokud se děti naučí vnímat přírodu a vážit si jejího bohatství, je velká šance, že budou v dospělosti velmi pečlivě zvažovat své chování ve vztahu k prostředí jako takovému.

Rozvoj tvořivosti a schopnost dítěte řešit problémy

Tím, že se děti pohybují v přírodním prostředí a mají zároveň dostatek příležitosti k pohybu, stávají se fyzicky i psychicky odolnější (viz některé výzkumy dostupné např. na www.lesnims.cz ). Učení v přírodě probíhá formou experimentování, zážitků a hry a nabízí dětem dostatek podnětů pro jejich všestranný rozvoj. Tento způsob učení podporuje zejména rozvoj tvořivosti a dovednost řešit problémy. Děti se také učí zodpovědnosti za svá rozhodnutí, protože jsou s nimi přímo konfrontovány.

A to vše se samozřejmě neobejde bez spolupráce, protože každý člověk má své dary, které může (a měl by) nabídnout ostatním. A nikdo z nás prostě neumí všechno – je dobré to vědět. V ekoškolce je naprostou samozřejmostí, že děti mají možnost samy pečovat o prostředí a podílet se na změnách. Ať už se jedná o pěstování rostlin na školní zahradě nebo o úklid lesoparku společně s rodiči a učiteli či výzdobu tříd. Tím, že se děti podílejí na změnách, získávají pozitivní obraz o sobě i o světě a tím se zvyšuje jejich sebehodnocení, což má přesah do dalšího života – něco umím, něco dokážu a vidím, co to přináší. Věci prostě mají smysl.

Prvky alternativních pedagogických směrů v EKOškolce